Pohádka o zlém hřebci, aneb jak to bylo doopravdy

Žil byl jednou, na farmě daleko odsud, za devatero horami, jeden ošklivý zlý chromý starý Hřebec. Dožil se už 30 let - to je na koně skutečně hodně - a každým rokem byl pro svého majitele, chudého farmáře Honzu, přítěží. Víte, milé děti, farmář Honza byl totiž doopravdy dobrý člověk a i když ho ten Hřebec trápil, říkal si Honza, že každý dobrý člověk by se o něj postaral, protože je správné starat se o bezmocné.

Hřebec byl na farmě díky svému zchromnutí prakticky pánem. Spolu se svým podlézajícím kumpánem - stejně zlým černým psem Hafanem - všechna ostatní zvířátka utiskoval, nazýval je vulgárními jmény a všelijak všechny poučoval, i když se sám nikdy nedostal z farmy dál, než za vrata své stáje, ze všech zvířátek si však, i když nevykonal žádnou práci, jedl nejlépe, zvlášť sladké měl tuze rád. Však nejhorší, milé děti - to vám povídám, bylo, jak stále ještě vilný Hřebec a stejně zkažený Hafan obtěžovali mladé hezké farmářovy kobylky. A tak šel den za dnem a všem začala docházet trpělivost. Zvířátka by v podstatě se starým Hřebcem i soucítila, jen kdyby nebyl takový zlý a otravný - takhle ho ale nelitoval nikdo. Farmář zkoušel všechno, jen nemohl přijít na to, jak Hřebce změnit.  Přivedl dokonce do stáje ošklivou starou malou kobylu jménem Bonzajka, které se bývalý majitel rád zbavil. Farmář si říkal - to by Hřebcovi mohlo pomoci, viděl by, že netrpí na světě sám. Celý plán se ovšem zcela vymknul kontrole a po několika týdnech již farmář propadal zoufalství - místo jednoho zlého zvířete, co otravovalo všechny na farmě, měl najednou dvě!
Zvířátka Hřebcovi domlouvala - po jednom i spolu, ale Hřebec si nedal říct a jakoukoliv kritiku na sebe bral pouze jako útok a dokonce měl pocit, že na něm farmář vlastně páchá násilí tím, že se mu snaží pomoci! Zvířátka i farmář se nakonec shodli, že takhle to dál nejde. Farmář se doslechl, že na louce daleko v horách žije moudrý beran Matěj - farmář tedy sedl na koně a vydal se spolu se některými ze zvířátek do hor. Psa Hafana raději nechali doma, protože se báli, že by vše vyzradil Hřebcovi a Hřebec by pak vzteky všude kolem sebe nakydal hnůj, jak to měl obvykle ve zvyku.
Když po dlouhé cestě unaveni dojeli na onu louku, beran Matěj už seděl uprostřed a očekával je.
"Vítám vás", řekl hlubokým hlasem, "čekal jsem vás ale o mnoho dříve. O Hřebci jsem už slyšel a netušil jsem, že to vydržíte tak dlouho."

Farmář mu tedy vše odvyprávěl a beran se dlouze zamyslel. "Inu, to máte tak. Hřebce se v našem království skutečně zbavit jen tak nelze. Ale znám způsob. Poslouchejte dobře...." - a celý plán farmáři  zvířátkům vypověděl. Farmáři i unaveným zvířátkům se objevil na tváři úsměv a celí rozradostnění se vydali zpět.

Po několika dnech se na farmu přijel podívat veterinář. Farmář Hafana lstí přinutil opustit farmu, když na zahradě schoval nějaké housky se sekanou, ty Hafan tuze rád. Mezitím, co je Hafan hledal, farmář veterináře zavedl k Hřebci a vysvětlil mu jeho zdravotní stav. Hřebec už od rána úpěl a sténal, aby bylo zcela jasné, jak špatně na tom je a jak moc potřebuje, aby veterinář přinutil farmáře ještě lépe ho krmit. Veterinář pokýval hlavou a pravil: "Je to tak, farmáři, hřebec je tuze nemocný, ale to nestačí - vidím, že jste chudý a nemůžete si dovolit ho živit, kže říkám, že žádné další žrádlo by neměl dostat, pokud se za něj nějaká další zvířátka nezaručí, že je hodný a snaží se pomoci, jak to jde." Farmář pak pohlédl do očí každému ze zvířátek na farmě, ale ani jedno nepozdvihlo pohled a na adresu Hřebce neproneslo nic dobrého. "Nikdo?", zeptal se veterinář. Všechna zvířátka jen mlčela, zatímco Hřebec si uvědomil, co ho čeká a začal hrůzou ržát. Jen starý vzteklý Hafan, když poznal, že byl obelstěn, zuřivostí kousnul veterináře do nohy. Veterinář na něj ukázal: "A tenhle půjde taky" - a odvedl si je oba. Co se s nimi stalo, to nikdo vlastně neví, ale farmáři i zvířátkům to bylo jedno.
A tak život na farmě plynul dál. Farmáři bylo veselo a Hafan ani Hřebec nikomu nechyběli. Jen tak ošklivá zlá kobylka byla stále ve stáji, ale to už je jiný příběh...